Poslední výdech

Poslední Výdech (4)

14. srpna 2011 v 13:59 | LebenSphase

Ráno bylo pro mě velmi nepříjemné. Vzbudila jsem se z důvodu, že mi začala být šílená kosa, do toho jsem měla takový dráždivý kašel, že jsem se místama až dusila a hlavně vylekala mě krev, kterou jsem měla na zahlávku. Sděsila jsem se a ihned jsem běžela do koupelny podívat se na sebe do toho velkého zrcadla. Měla jsem krev u nosu, která mi pořád tekla a pomalu už mi stékala po rtech. Vzala jsem kapesníky a hned jsem to začala utírat. Tohle se mi stalo poprvé v životě. Co se to sakra semnou děje?
Odpoledne se zamnou stavila Lucka, která mi přinesla i nějaké ty vitamíny. Chtěla jsem jí udělat čaj aby se aspoň trošku ohřala, jenže moje síla selhala a hrnek mi spadl a rozbil se. ,,Radši si sedni, já si ten čaj udělám sama." Řekla mi Lucka a sama se obsloužila. Já jsem seděla a točila se mi hlava. ,,Jsi v pořádku? Vypadáš jako by jsi vstala zmrtvých!" Pomalu jsem se zvedla z místa abych si lehla do postele a spadla jsem na zem. Lucka mě rychle zachytila a odnesla mě do postele. ,,Nemám zavolat tvému tátovi aby přišel?" Jenže já už jsem spala.
Když jsem se probrala byla jsem úplně slabá a na polštáři jsem opět objevila krev. ,,Pojedeme do nemocnice." Řekl táta, který mě vylekal. Seděl ve tmě, v koutě mého pokoje a pozoroval mě. ,,S tou krví to je poprvý?" Nemělo mu cenu lhát. Pomohl mi obléct, nasedli jsme společně do auta a rozjeli jsme se. Táta celou cestu měl v slzy v očích. ,,Tati nebreč prosimtě, však neumírám." Chtěla jsem ho rozesmát, ikdyž mě samé nebulo do smíchu. Táta mlčel a ani jednou se na mě nepodíval.
Na recepci mě posadil na lavičku a šel ya starší ženskou, které všechno pověděl. ,,Odveze dceru doktorovi Šímkovi a půjde na testy." Řekla mu, mě posadila na vozíček, ikdyž jsem jí říkala, že to zvládnu sama a už jsem jela po nemocnici. Zavedla mě do ordinace a klepla na doktorka. ,,Tuhle princeznu vidím nějak moc často." Usmál se na mě, ale jak mě viděl hned mu úsměv sklesl. Klekl si ke mně a šahl mi na čelo. ,,Jsi bledější než jsem tě viděl naposledy." Recepční něco pošeptala doktorovi, ten se podíval na mého otce a řekl mu ať jde dál. Recepční šla zavolat sestry aby mě připravily na testy

Pokračování příště ...

Poslední Výdech (3)

13. srpna 2011 v 19:49 | LebenSphase

Vyšla jsem ven kde začal pádat první sníh. Měla jsem na sobě jenom kalhoty a triko s krátkým rukavem a mikinu. Vytáhla jsem si krabičku a vzala jsem s ní jednu cigaretu. Ne, že bych byla na tom závislá a vykouřila bych jednu krabku denně, ale s tím co mám doma musím mít aspoň jednu cigaretu u sebe. Posadila jsem se před vchod na lavičku, která už byla zlehka posypaná sněhem a zapalila jsem si cigaretu. Podívala jsem se na nebe kde nebyla ani jedna hvězda. Táta mi vždycky říkaval, že když svití hvězda, tak se na mě dívá moje máma. Vím, že to není pravda, ale pokud je tak i ona se už na mě vykašlala?
Z mého přemýšlení mě přerušilo vyzvánění telefonu. Volal mi táta. ,,Katko neblázní a vrať se. Venku je šílená zima a ty máš do toho ještě horečku!" V klidu jsem si kouřila dál cigaretu. ,,Nevrátím se domů, když tam je on!" Dala jsem se znovu do breku. ,,Už je ve svém pokoji. Prosimtě nehysterči a vrať se!" No jistě. Můj bratr se ke mně chová jak nějaký idiot a dělá tátovi ostudu. Dokonce si na mě i před ním dovolí a já potom všem nemám nárok se pořádně ani vybrečet? ,,Víš co tati? Běžte všichni do prdele!" Zařvala jsem do telefonu a zavěsila jsem hovor. V té samé chvíli se mi udělalo špatně. Když jsem se postavila, zatočila se mi hlava a klesla jsem k zemi.
Když jsem otevřela oči skláněl se nade mnou nějaký mladý chlap. No mladý zas tak úplně ne, tipovala bych mu tak třicet roků, ale není ještě ani starý, takže prostě mladý. Hlavu jsem měla o někom opřenou a měla jsem přes sebe přehozenou deku. Po pár sekundách jak jsem se zorientovala a uvědomila jsem si, že jsem u sebe doma a ten chlap je doktor. ,,Copak jsi venku vyváděla?" Usmál se na mě a začal mi měřit tlak. když mě zkontroloval a předepsal mi nějaké léky a přikázal mi, že mám zůstat týden aspoň doma, posadila jsem se a konečně jsem se na sebe podívala do zrcadla. Měla jsem úplně bledou tvář. Buď jsem venku byla tak dlouho, nebo mi bylo až tak moc špatně. Doktor pak odešel a táta mě doprovodil do postele.
V noci jsem nemohla usnout. Měla jsem noční můry a šíleně mě bolela hlava. Už jsem do sebe narvala asi třetí prášek, ale stejně mi nic nepomohlo.

Pokračování příště...

Poslední Výdech (2)

13. srpna 2011 v 10:49 | LebenSphase

Ráno mě probudilo drnčení mobilu. Budík jsem přes tvrdý spánek přeslechla, ale vyzvánění, které mi řvalo přes celý byt, by uslyšel i hluchý. Rozespale jsem se podívala kdo mi to volá. Byla to Lucka. ,,Ano?" Vzala jsem telefon a únavou jsem si zívla. ,,No ne ty jsi zaspala? Být tebou tak si pohnu za 10 minut začíná hodina." Mluvila Lucka a podle ruchu, který byl v pozadí jsem pochopila, že už je ve škole. ,,Luci promiň já ti to zapomněla včera zavolat. Mám horečku, takže do školy nepůjdu!" Omluvila jsem se Lucce. Lucka mi slíbila, že se v průběhu tohodle týdne ještě uvidíme a zavěsila. Já jsem si šla zpátky lehnout a do pěti minut jsem spala jako dudek.
Odpoledne mě probudil hlasitý rachot. Nějaký blbeček klepal na dveře jakoby klepal na chlív. Přehodila jsem přes sebe župan a šla jsem se potichu podívat. Byl to můj bratr, který si opěotvně zabouchnul klíče doma. ,,No konečně jsi tady, klepu tu už celou věčnost!" Vyjel na mě jakmile jsem otevřela dveře a nasoukal se dovnitř. ,,Tak promiň, že mi je špatně a že se potřebuju trošku vyspat." Řekla jsem už i já naštvaně a šla jsem do kuchyně ohřát v mikrovlnce oběd, který nám tu táta nechal. ,,Aby jsi náhodou neumřela slečinko." Dodal ironicky, vzal si oběd a zavřel se ve svém pokoji. Proč právě já musím mít takové bratra jako je on?
Je pět hodin a bratr vypadl ven. Údajně šel prý na rande, ale beztak šel s těma svýma kamaradičkama hulit trávu. Zapnula jsem si notebook a začala jsem dělat referát do školy. 14 dní do Vánocích a učitele se jak zbláznily. Táta přišel dneska z práce brzo a šel mě hned zkontrolovat. ,,Jaktože neležíš v posteli a sedíš u notebooku?" Vyjel na mě , když mě nenašel na místě kde si myslel. ,,Jdu zítra do školy a potřebuju si dodělat referát." Ani jsem se na něho nepodívala a psala jsem dál. Přišel ke mně a položil mi ruku na čelo. ,,Blázníš? /plně ti hoří čelo." Protočila jsem panenky a psala jsem dál. Z našeho rozhovoru nás vyrušil bratr, který přišel domů opilý a podle očí i zhulený.
Už půl hodiny se otec hádal s bratrem v kuchyni. Já jsem si v klidu mezitím dodělala referát, nachystala věci do školy a chtěla jsem si ještě nachvilku zdřímnout, jenže díky těm dvoum to nešlo. ,,Můžete toho laskavě už nechat?" Přišla jsem naštvaně do kuchyně a postavila jsem se mezi bráchu a tátu. ,,Ty se do toho nestarej!" Řekl Marek a odstrčil mě od nich takovou silou až jsem spadla. ,,Jak se to chováš ke svojí sestře?" Začal po něm řvát otec a přišel mi na pomoc. Zakrývala jsem slzy v očích a postavila jsem se sama bez pomoci. Bez řeči a oblečená tak jak jsem byla jsem vypadla z baráku a ve výtahu jsem se naplno rozbrečela.

Pokračování příště...

Poslední Výdech (1)

12. srpna 2011 v 15:49 | LebenSphase

,,Zase se líčíš jako mýval?" Dobíral si mě můj starší bratr s kterým se moc nemusím. Protočila jsem jenom panenky a dál jsem si nanesla tekutou, černou tužku na oči. Marek přišel ke mně a vzal mi tu tužku. ,,Bože tolik chemikalií si cpát do oči. Zachvilku budeš slepá!" Vrátil mi znechuceně tužku na oči a odkráčel do svého pokoje.
Ze sluchátkama v uších jsem vyšla z bytu směrem ke škole. Šla jsem pomalým krokem, v klidu potahovala cigaretu a vnímala hudbu od Justina Biebera. ,,Proč si vždycky musíš dát volume na plné pecky? Řvu na tebe málem celou cestu!" Doběhla mě moje nejlepší kamarádka a lapala po dechu. Já jsem vypnula muziku a začala jsem se jí smát. ,,Však jsem ti říkala, že mě máš prozvonit, když tě neslyším!" Lucka se jenom usmála a už si taky zapalovala cigaretu.
Škola byla jako každý den k nevydržení a nudou jsem si okousala málem všechny nehty. S Luckou jsme už stály ve velké frontě a čekaly jsme na to, co se podle kuchařek nazývá jako oběd. Dneska byla na oběd rajská, kterou už nesnáším od malička. ,,Fuj..člověk musí čekat celou věčnost v řadě a pak dostane takový hnus." Patlala jsem se otráveně jídlem a radši jsem to odložila kousek od sebe. ,,Náhodou je to dobrý!" Řekla Lucka, která rajskou může jíst každý den. Vytáhla jsem z peněženky nějaké peníze z brigády. ,,Vidím to tak, že se dneska najím v Hrušce." Řekla jsem otráveně a šla jsem ten hnus vrátit zpátky.
Do hrušky jsem se nakonec nestavila a protože jsem celý den pak v brigádě lítala jako servírka, nejedla jsem nic. Večer jsem přišla domů a opětovně jsem měla pobledlé tváře. ,,Nemáš horečku?" Měřil mi už teplotu táta a Marek kolem nás pořád hučel, že jsem šílený simulant a já nevím co všechno. Jenže ke konci se potvrdilo, že horečku mám. ,,Jdi si lehnout, udělám ti čaj a přinesu ti nějaké léky." Bez řeči jsem odešla do svého pokoje a léku už jsem se nedočkala, protože jsem nedočkavosti usnula.

Pokračování příště..
 
 

Reklama