Je t'aime (2)

29. srpna 2011 v 12:41 | LebenSphase |  Je t'aime
Už z dálky jak jsem viděla letište a přistávací dráhy, málem jsem nedýchala. Tohle byj můj první let a já jsem se už moc těšila a měla jsem v plánu si to s Kachén co nejvíce užít. Čekala jsem na Katku až se rozloučí s mamkou a šla jsem najít do halu Petru. Už tam stála a vyhlížela nás.
,,Dobrý večer, spíše ráno," dala se do smíchu Petra.
,,Dobré ráno, Katka už jde jenom se loučí s mamkou," řekla jsem. Po pár miutách vedle nás stála už i Kachen a všechny tři jsme vesele kecaly o tom jak se těšíme na Paříž.

Po pár minutách se z tlampáče ozvalo, že letadlo do Paříže je připravené k odletu. Prošli jsme přes kontrolu kufrů a zavazadel, které si berem do letadla a nastoupili jsme dovnitř. Petra hledala kde jsou naše místa a já jsem s otevřenou pusou zírala jak to vevnitř vypadá
,,Ať ti tam mucha nevletělí," řekla nějaká stará pání, která seděla už na svém místě a nechápala
,,Starej se o sebe," zamumlala jsem si potichu a sedla jsem si vedle Petry, která už našla místo.
,,A co teď?" zeptala jsem se se smíchem Katky
,,Zapni si pas a seď, co jiného by jsi tu chtěla dělat," začala jsem se smát a poslušně jsem si zapla pas.

Když se letadlo rozjelo začala jsem mít divný pocit. V životě jsem neletěla a měla jsem strach, že se něco stane, že do té Paříže vůbec nedorazíme. Když letadlo začalo stoupat vzhůru do oblak chytla jsem Katku za ruku.
,,Jsem ráda, že jsi nakonec jela semnou," řekla jsem jí upřímně.
,,Děkuju," pípla jsem a kdybych neměla strach se jí pustit, s radostí bych jí už objímala.
,,Vůbec neděkuj zlatíčko, i já jsem ráda, že mi to nakonec vyšlo." Katka měla totíž jet za svojí tetou na celé prázdniny do Řecka, ale s nějakého důvodu, který ani já neznám to zrušila a nakonec jela semnou.

Když Petra v pět ráno usla a venku, v mém případě velmi nahoře v oblacích, začalo být konečně světlo, nakoukla jsem nenápadně z okna.
,,Ten pohled je parádní že?" Dívala se semnou Katka. Nedokázala jsem to popsat, ale měla pravdu. Vypadalo to úplně jinak, než když jsem se vždycky dívala na oblohu ze země. Všechno bylo tak blízko.
,,Kachna, vyfoť to nenápadně," řekla jsem jí a ta už hledala foťák ve svojí kabelce.
,,Vyfoť to ty, sedíš k oknu blíže," vrazila mi foťák do ruky
,,Ty jedna ... no oka," zmáčkla jsem tlačítko, zaostřila jsem a vyfotila jsem pár parádních fotek.
,,Pozor, jde letuška," řekla Katka. Vypla jsem foťák a dělala jsem, že se opírám o Petru a spím také.

Když jsem vystoupila z letadla byla jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Konečně se mi splnil můj největší sen. Petra s Katkou byli z toho též hotové a hned jsme se všechny tři vyfotili ještě u letadla. Právě když jsme se fotili přišel k nám starší týpek.
,,Frejková, Madrová a Nekonečná?" zeptál se nás. Všechny jsme jenom kývli.
,,Dobrý den moje jméno je Gilbert Lefebvre a po celou dobu tohodle zájezdu budu váš šofér a osobní sluha, následuj te mě dámy," všechny tři jsme na něho zírali jak z jiného světa. Šofér? Osobní sluha? Tento měsíc bude opravdu moc zajímavý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabí Sabí | Web | 29. srpna 2011 v 12:55 | Reagovat

Páni tohle je opravdu dokonalý, miluji tvoje povídky...ách ♥♥;-**

2 Lucy Depp Lucy Depp | Web | 29. srpna 2011 v 13:07 | Reagovat

Spisovatelka s velkým S! je to úúžasné ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama