Srpen 2011

Zakázané Ovoce (3)

31. srpna 2011 v 21:00 | LebenSphase |  Zakázané Ovoce

Prasknul jsem sebou na svojí postel a měl jsem šílenou chuť začít řvát. Byl jsem tak blízko od jejich rtů, od jejího těla. Mohl jsem se jí dotýkat, mohl jsem jí líbat. Konečně jsem mohl zažít jaký to je úžasný pocit mít jí pro sebe a konečně jsem si mohl splnit všechny své sny a ono se to muselo překazit. Proč vždycky právě mi nic nevychází? Otevřel jsem si okno, sedl jsem si na parapet a dál jsem si cigaretu. Myšlenkama jsem byl pořád u toho bazénu a přestavoval jsem si co všechno by se mohlo stát, kdyby nás nikdo nevyrušil. Spát jsem šel díky toho až ve dvě ráno. Měl jsem šílenou zlost a musel jsem na to pořád myslet. Taky jsem se sám sebe asi milionkrát zeptal ... Co se teďkom hlavou honí jí?
Na druhý den jsem byl jak tělo bez duše. Měl jsem ještě více podrážděnou náladu než včera večer. Hodil jsem na sebe triko a šel jsem se podívat do kuchyně v jakém stavu je lednička. Katka už seděla u stolu a jedna své oblíbené, čokoládové kuličky s mlékem. Zarazil jsem se. Jak se mám k ní chovat.
,,Dobré ráno," řekl jsem trošku odtažitě a už jsem se koukal do ledničky.
,,Ahoj," odpověděla mi a ani se na mě nepodívala. Nevěděl jsem co si mám vzít tak jsem si udělal akorát jenom kakao.
,,Jak ses vyspala?" snažil jsem se s ní navázat nějaký kontakt.
,,Nic moc, co ty?" pořád mi nevěnovala ani jeden pohled. Začínal jsem se cítit mizerně.
,,Škoda mluvit," řekl jsem.
,,Radek dneska slaví narozeniny a chce aby jsi přišla taky," řekl jsem pochvíli.
,,V kolik se mám začít chystat?" konečně se na mě podívala, ale její pohled mě akorát ještě více dorazil. Tolik bolestí v jejich očí jsem ještě v životě neviděl.
,,Stačí, když v pět vyrazíme," nebyl jsem schopný slov. Chtěl jsem přeskočit stůl a pevně jí obejmout a nepustit. Katka kývla a tiše odešla. Já jsem zůstal v kuchyni sám nad hrnkem kakaa a připadalo mi jakobych se hroutil.
Čas se vlekl pomalu, tak jsem si zahral hru na počítači a pak jsem se začal pomalu a jistě chystat. Když jsem se právě sprchoval, začal jsem si opětovně promítat co se dělo včera večer. Co bych za to dál kdybych měl možnost zase se jí tak dotýkat. Měl jsem zavřené oči a přestavoval jsem si jak jí líbám. V koupelně jsem stravil minimálně hodinu a pak jsem se konečně převlíknul. Když se blížílo pět hodin, šel jsem si sednout do obyvacího pokoje a čekal jsem na Katku
Pohled dívky: Stála jsem před zrcadlem a dívala jsem se na sebe jak vypadám. Měla jsem červené tílko a černé kraťásky, boty jako obvykle jsem měla conversky a vlasy jsem měla zase natupírované. Ještě jsem se natáhla pro voňavku Playboy a pečlivě jsem se s ní nastříkala. Když jsem byla odhodlaná už jít do obýváku, vzala jsem si kabelku s potřebnými věcmi a odešla jsem z pokoje. Šla jsem pomalu chodbou a zastavila jsem se na schodech. Radim už tam seděl a byl stejně neodolatelný jako vždycky. Pořádně jsem se nadechla a přišla jsem k němu.
,,Můžeme vyrazit," řekla jsem mu. Všimla jsem si jak si mě prohlíží. Pak vstanul a šli jsme. Cesta nám trvala asi půl hodiny než jsme dojeli k Radkovi a celou cestu mezi námi neproběhlo ani jedno slovo. Teprve před barákem od Radka se rozhodl Radim mluvit.
,,Počkej, než půjdeme dovnitř musím ti něco říct. nebo spíš se tě na něco zeptat," řekl Radim. Otočila jsem se na něho a pohlédla jsem mu do očí.
,,Lituješ toho co se včera stalo a ještě mohlo i stát," zeptal se mě.
,,Ne," řekla jsem mu narovinu a šla jsem už dovnitř.

Pokračování příště ...

Je t'aime (8)

31. srpna 2011 v 16:51 | LebenSphase |  Je t'aime

Johnny se na mě díval zamilovaným pohledem a já jsem v jeho očích viděla lásku. Hladil mě po ruce a pořád ze mě nespustil oči.
,,Víš, když jsem se rozvedl s Vanessou, myslel jsem si, že už se nedokážu zamilovat, ale pak jak jsem tě viděl na fotkách, jako bych objevil nový smysl života a včera jak jsem tě poprvé viděl na živo jsem hned věděl, že ty jsi ta s kterou bych chtěl zase zažít lásku a všechny ty krásné věci co k tomu patří," usmál se Johnny a já jsem ho pozorně poslouchala.

Je t'aime (7)

31. srpna 2011 v 15:59 | LebenSphase |  Je t'aime

Počkala jsem až Johnny dokouří doutník. Potom se ještě ujistil zda zamkl dveře a zpátky si lehl ke mně. Objal mě a přehodil přes nás peřinu. Celým svým tělem jsem se na něho přitiskla a vnímala jsem jeho vůni z kůži. Políbila jsem Johnnyho na krk a podívala jsem se zpátky na něho. Byl tak krásný, když měl zavřené oči a sladce se usmíval.
,,Měla by jsi už jít spát. Zítra máš náročný den," řekl mi a ještě jednou mě vášnivě políbil.

Je t'aime (6)

30. srpna 2011 v 22:47 | LebenSphase |  Je t'aime

Líbala jsem jeho jemné rty a pomalu jsem se jazykem dotýkala toho jeho. Johnny mě hladil po zádech a vrácel mi polibky. Byla to ta nejkrásnější chvíle v mým životě a taky nejnádhernější polibek. Přála jsem si aby se zastavil čas. Když jsem si ale uvědomila co jse to udělala, odtáhla jsem se od něho. Podívala jsem se na něho se strachem, že mi bude něco vyčítat ale on se na mě díval s láskou v očích.

Je t'aime (5)

30. srpna 2011 v 21:42 | LebenSphase |  Je t'aime

Johnny Depp, Johnny Depp. Je tady a budu s ním večeřet u jednoho stolu. Tohle jsem si opakovala stále dokola a na tváři jsem měla šťastný úsměv. Chtěla jsem řvát a plakat dohromady. Mé srdce mi bilo rychlostí jakobych běžela maraton a hlava se mi štěstím točila. Neviděla jsem se jak vypadám, ale byla jsem si na sto procent jistá, že mám v očích jiskřičky

Je t'aime (4)

29. srpna 2011 v 20:39 | LebenSphase |  Je t'aime

A taky jsme si dnešní den opravdu parádně užily a to svědčí i o tom, že za jeden den už mám více jak 500 fotek ve svým foťáku. Dočkala jsem se svého největšího snu a naštívila jsem Eiffelovo věž. S Kachén jsme naštívili třetí plošinu na kterou jsme se dostali pomocí lanovky. Konečně jsem si prohlídla Paříž z několika metro vysoko. Byla tak krásná, kouzelná.
,,Na tuhle chvíli čekám od svých 8mi let," řekla jsem Katce a nezakrývala jsem slzy, které jsem měla v očích.
,,Jsem ráda, že tu teď můžu stát s tebou," usmála se na mě moje nejlepší kamarádka a pevně mě objala.
,,Mám tě moc ráda," šeptla
,,Já tebe taky,"

Den utekl šíleně rychle, ale my jsme stihli naštívit i katedrálu Notre-Dame, viděli jsme Baziliku Sacré-Coeur, podívali jsme se do muzea Louvre a zahlédli jsme si Lucemburskou zahradu. Bohužel se blížil večer a Petra nám už volala ať přijdeme do hotelu na večeři, tak jsme se museli otočit a jet zpátky do hotelu.
,,Slib mi, že naštívime Mouling Rouge, to je zase můj sen," Katce jsem to slíbila, protože jsem byla sama zvědavá jak takový kabaret může vypadat a z vyprávění jsem slyšela, že je to opravdu jedinečný zážitek. Když jsme přišly do hotelu zaparkovaly jsme každá ve svém pokoji aby jsme se převlekly. Já jsem si ale lehla na postel a rozhodla jsem se, že zavolám mamce.
,,Ahoj mami," pozdravila jsem jí vesele
,,Bonjour madame," smála se mamka. ,,Jak se máš srdíčko?" Začala jsem mamce hned vyprávět všechny zážitky co jsem tu už zažila a všechny místa kde jsme se dneska byli s Katkou podívat.
,,Sluníčka moje až vám závidím. Podle toho vypravění se musíte mít báječně a pozdrav mi Katku," řekla mamka a šlo na ní poznat, že nám tenhle výlet opravdu přeje. Když jsem domluvila s mamkou šla jsem se převléct. Vzala jsem si šaty bez ramínek a vzala jsem si černobílé balerínky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a mohla jsem vyrazit. Katka měla na sobě též šaty, ale bílé, takže vypadala jak nějaká princezna a vlasy měla v drdolu.

Pomocí Gilberta jsme se dostali do hotelové restaurace Le Baudelaire, která nabízí pokrmy z moderní francouzské kuchyně. Petra už na náš čekala a taky nám obědnala pití. Petra si vychutnávala pravou pařížskou kávu a nám obědnala francouzskou limonádu, kterou pijou sice malé děti, ale byla tak úžasně chlazená, že po tak krásném ale i náročném dnu se nám velmi bodla. Hrála jsem si s brčkem a pozorovala jsem číšniky jak obsluhují. Petra ještě něco vyřízovala, ale pak se nám už věnovala.
,,Zítra nás čeká náštěva z jednoho nejslávnějších časopisů ve Francií," začala Petra velkou řeč ohledně plánů díky kterým jsme tu přijeli.
,,Je to časopis Quartier Libre a existuje už od roku 2001. Většinou se tam píše o věcech jako je hudba, kultura nebo divadlo, ale tvůj příběh jak ses stala modelkou je velmi zaujal a chtělí s tebou udělat interview," řekla Petra a já se na ní usmála. Začala jsem být zase nervozní, proto jsem teď byla ještě více vděčná, že mám po svém boku svojí nejlepší kamarádku.
,,A důvod proč jsme tady je i ten, že náš zítřkem bude doprovázet jeden rodinný známý a je opravdu slavný. I vy dvě ho znáte a jak zachvilku příjde tak věřím, že vás bude zajímat odkaď ho znám já," dodala nám.
,,Kdo to je?" zeptala jsem se napjatě.
,,Nebudu vám říkát jeho jméno, protože kdybych vám to řekla tak byste nevěřily," smála se Petra a pokračovala , ,,jediné co vám můžu říct je, že ten muž je herec a je to opravdu krásný muž," s Katkou jsme si vyměnili nechápavé a zároveň vzrušující pohledy. Po chvílce přišel za námi Gilbert.
,,Madam, promiňte, že vyrušují, ale váš host už je tu," řekl s úsměvem a já jsem hned zpozornila.
,,Omluvte mne holky, hned příjdu," řekla Petra a odešla s Gilbertem.
,,Co se to sakra děje?" Vytočila se na mě Katka a já jsem se dívala kám Petra odchází.
,,Nevím ale zajímá mě, s kým Petra příjde," po pár minutách mého čekání, které se mi zdálo nekonečné, jsem se konečně ocitla v tváři tvář tomu krásnému muži jak říkala Petra a nemohla jsem uvěřit svým oči. Ano byl to on ... můj milovaný Johnny Depp.

Hey pocem bejbe (3)

29. srpna 2011 v 15:11 | LebenSphase |  Hey pocem beybe

Ta hodina jak naschvál ubíhala velmi pomalu. Za tu hodinu jsem si v hlavě stihl promítnout všechny krásné chvíle s Nikolou a to mě dostalo ke dnu ještě víc než jsem byl. Nevím kdy jsem naposledy brečel, vlastně si nepamatuji, že bych někdy brečel. Už od malého dítěte jsem byl velmi silné dítě, ale před slzami kvůli zlomenému srdci se utect nedá ...

Damn Life (3)

29. srpna 2011 v 13:40 | LebenSphase |  Damn Life
Druhý den ve škole jsme měli nějakou exkurzi tak jsem neměla strach, že Mirka potkám. Za to Mary byla nějaká divná a vůbec se semnou nebavila.

Je t'aime (3)

29. srpna 2011 v 13:19 | LebenSphase |  Je t'aime
Cesta do hotelu nám trvala asi půl hodiny, ale mi to nevadilo. Aspoň jsem si z naší osobní limuzíny mohla prohlídnout krásu Paříže. Když jsme pak přijeli k hotelu, tak jsem měla čelist dole a Katka taky.

Je t'aime (2)

29. srpna 2011 v 12:41 | LebenSphase |  Je t'aime
Už z dálky jak jsem viděla letište a přistávací dráhy, málem jsem nedýchala. Tohle byj můj první let a já jsem se už moc těšila a měla jsem v plánu si to s Kachén co nejvíce užít. Čekala jsem na Katku až se rozloučí s mamkou a šla jsem najít do halu Petru. Už tam stála a vyhlížela nás.
,,Dobrý večer, spíše ráno," dala se do smíchu Petra.
,,Dobré ráno, Katka už jde jenom se loučí s mamkou," řekla jsem. Po pár miutách vedle nás stála už i Kachen a všechny tři jsme vesele kecaly o tom jak se těšíme na Paříž.

Po pár minutách se z tlampáče ozvalo, že letadlo do Paříže je připravené k odletu. Prošli jsme přes kontrolu kufrů a zavazadel, které si berem do letadla a nastoupili jsme dovnitř. Petra hledala kde jsou naše místa a já jsem s otevřenou pusou zírala jak to vevnitř vypadá
,,Ať ti tam mucha nevletělí," řekla nějaká stará pání, která seděla už na svém místě a nechápala
,,Starej se o sebe," zamumlala jsem si potichu a sedla jsem si vedle Petry, která už našla místo.
,,A co teď?" zeptala jsem se se smíchem Katky
,,Zapni si pas a seď, co jiného by jsi tu chtěla dělat," začala jsem se smát a poslušně jsem si zapla pas.

Když se letadlo rozjelo začala jsem mít divný pocit. V životě jsem neletěla a měla jsem strach, že se něco stane, že do té Paříže vůbec nedorazíme. Když letadlo začalo stoupat vzhůru do oblak chytla jsem Katku za ruku.
,,Jsem ráda, že jsi nakonec jela semnou," řekla jsem jí upřímně.
,,Děkuju," pípla jsem a kdybych neměla strach se jí pustit, s radostí bych jí už objímala.
,,Vůbec neděkuj zlatíčko, i já jsem ráda, že mi to nakonec vyšlo." Katka měla totíž jet za svojí tetou na celé prázdniny do Řecka, ale s nějakého důvodu, který ani já neznám to zrušila a nakonec jela semnou.

Když Petra v pět ráno usla a venku, v mém případě velmi nahoře v oblacích, začalo být konečně světlo, nakoukla jsem nenápadně z okna.
,,Ten pohled je parádní že?" Dívala se semnou Katka. Nedokázala jsem to popsat, ale měla pravdu. Vypadalo to úplně jinak, než když jsem se vždycky dívala na oblohu ze země. Všechno bylo tak blízko.
,,Kachna, vyfoť to nenápadně," řekla jsem jí a ta už hledala foťák ve svojí kabelce.
,,Vyfoť to ty, sedíš k oknu blíže," vrazila mi foťák do ruky
,,Ty jedna ... no oka," zmáčkla jsem tlačítko, zaostřila jsem a vyfotila jsem pár parádních fotek.
,,Pozor, jde letuška," řekla Katka. Vypla jsem foťák a dělala jsem, že se opírám o Petru a spím také.

Když jsem vystoupila z letadla byla jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Konečně se mi splnil můj největší sen. Petra s Katkou byli z toho též hotové a hned jsme se všechny tři vyfotili ještě u letadla. Právě když jsme se fotili přišel k nám starší týpek.
,,Frejková, Madrová a Nekonečná?" zeptál se nás. Všechny jsme jenom kývli.
,,Dobrý den moje jméno je Gilbert Lefebvre a po celou dobu tohodle zájezdu budu váš šofér a osobní sluha, následuj te mě dámy," všechny tři jsme na něho zírali jak z jiného světa. Šofér? Osobní sluha? Tento měsíc bude opravdu moc zajímavý